Želva zelenavá (Testudo hermanni)
 |
Poddruhy:
Testudo hermanni hermanni - sever Itálie, země na západ od Itálie
Testudo hermanni boettgeri - jih Itálie, země na východ od Itálie
Želvy se v přirozeném prostředí dožívají vysokého věku 60 - 80 let.
- Želva zelenavá (Testudo hermanni) - nejvíce rozšířená a oblíbená želva v domácím chovu u nás, a to hlavně pro relativně snadný chov a svou odolnost v našich středoevropských podmínkách..
Je to býložravá suchozemská želva, jejíž přirozené životní prostředí je v jižní Evropě. Je zřejmě nejoblíbenější druh želvy chovaný v zajetí. Je chráněná statusem EU CITES A.
Dorůstá 20÷25 cm. Karapax má žluto-hnědé nebo hnědo-černé zabarvení, které se může měnit při dlouhodobém pobytu ve venkovním prostředí. Je oblíbená pro svou aktivitu a poměrně nenáročný chov.
Rozšířena je především v oblasti Řecka, balkánských států (až po Dunaj). Některé poddruhy žijí v Itálii, na Baleárách , Korsice, Sardinii, v jižní Francii a východním Španělsku (v tzv. katalánských zemích). Má ráda volné stepní krajiny zarostlé keři, které poskytují dostatek stínu, se spoustou kamení. Ráda se schovává, a i když je aktivní ve dne, z úkrytu vylézá raději za šera, protože jí horko nesvědčí. Také ve venkovním výběhu se snaží vždy nalézt stín a bezpečný úkryt, kde by se mohla skrýt.
Pro správný chov želvy je zásadní zajistit zvířeti dostatečný přísun ultrafialového záření. Ideální je venkovní chov s expozicí na slunci, při chovu v teráriu je zcela nezbytné zajistit dostatečný osvit umělým zdrojem UV záření.
Želvám je velmi vhodné doplnit stravu umělým zdrojem vápníku. Komerčně nabízené vitamínové doplňky nejsou nutné, někteří chovatelé je dokonce označují za škodlivé a při nesprávném dávkování smrtící.
Ačkoli termín "suchozemská želva" sugeruje, že želvy vyžadují pobyt v suchém prostředí, opak je pravdou. Želvám je nutné zajistit trvalou přiměřenou vlhkost chovného prostředí, především podloží. Nedodržení vede k různým problémům, vysychání želvy, následné odumírání ledvin a růstovým deformacím krunýře (pyramidování).
Chov a potrava: Nejvhodnější je chov ve venkovních výbězích, kde mají dostatek sluníčka a přirozené potravy. Prostorem pro výběh nešetřete, čím větší tím lépe se želva cítí a prospívá (základ 2m2 a více pro jednu až dvě želvy). Základem potravy by měly být různé traviny a listy bylin (smetánka, vojtěška, jetel, ptačinec, kopřivy, jitrocel a různé plevelné rostliny), přidávat můžeme jemnější seno. Čínské zelí je pak základ zimní potravy, salát je pro vysoký obsah dusičnanů poměrně nevhodný. V menší míře podáváme zeleninu a ovoce. Důležité je doplňování vápníku formou posypu potravy uhličitanem vápenatým a to především v zimním období kdy není dostatek bylinné stravy z přírody.
K rozmnožování je nutné zachovat přirozený biorytmus a želvu zazimovat. Ta musí být v dobré kondici, kterou zjistíme podle celkového vzhledu želvy a jejího chování. Spolehlivé je i zjištění podle hmotnostních přírůstků. Želvu pravidelně od jara vážíme v cca měsíčních intervalech, želvy by se měly do podzimu vykrmit a přibrat. Pokud je hmotnost stejná jako na jaře nebo klesá není vše v pořádku a zimování by nebylo úplně na místě.
Více o zimování v příslušné sekci .
Já osobně zimuji mláďata až třetí zimu jejich života, kdy už jsou dostatečně odolné a zimování zvládnou.
Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz