Základy chovu
 |
Suchozemská želva.
Několik odborných termínů na začátek:
plastron = bříško želvy
karapax = krunýř
kloaka = společný konec pro pohlavní a vylučovací orgány (v ocasu)
== POZOR: Jediný nejspoléhlivější způsob sledování zdraví a kondice želvy je, pravidelné měsíční vážení na digitální váze a vedení knihy kde se váhy zapisují včetně případných změn v chování nebo zdravotních problémů. ==
Nejlepší variantou chovu pro evropské želvy je venkovní výběh, což je pro želvu přirozené.
Ve výběhu může být běžně od dubna do října, tzn. od ukončení posledních dlouhodobých mrazů na jaře až do začátku mrazů na podzim. Těmto želvám PROSPÍVAJÍ noční nízké teploty, kdy si aktivne odpočinou. Mnohem více škody než 3°C, nadělá přenášení na noc domů !!!!!
Takže pokud máte zahrádku tak do podzimu máte čas připravit domácí ubikaci a do té doby bez váhání želvě poskytněte venkovní pobyt.
1) Ubikace pro naší želvu
Velikost chovného prostoruje minimální 90 x 50cm (teplotní zony), dále závisí na velikosti a počtu želv. Pro mládě vel. 5 cm, postačí ter. 90×50, ale pokud za rok, dva nechcete vyrábět větší ubikaci pořiďte si rovnou o něco větší, aspoň 120x70 cm což už bude stačit na stálo i pro dospělou želvu zelenavou. Menší rozměr než 90x50 nedoporučuji kvůli teplotním zonám, v malém uzavřeném teráriu nelze umožnit želvě potřebné rozmezí teplot.
Proto vždy doporučuji ubikace otevřené ve formě želvího stolu (v sekci Chovná zařízení).
Želva pardálí přibližně od 4 - 5 roku bude potřebovat již několik metrů. Samozřejmě jako se všemi živými tvory v zajetí, čím větší prostor, tím lépe.
Výška stěn želvího stolu by měla být cca 15 až 20 cm, více už je moc pro cirkulaci vzduchu, cca 17 cm stačí aby v dospělosti želva nevylezla.
Pro chov evropských želv doporučuji pouze želví stoly.
Dobře se dá použít spodní plastová vana od klece na králíka kterou si později můžete obložit třeba dřevem pro lepší celkový vzhled.. dále je možnost zhotovení (slepení) želvího stolu na míru ze skla.
2) Zařízení ubikace:
Substrát:
Používám, kopaný písek nebo obyčejnou zeminu písčité konzistence, míchanou zeminu s kopaným pískem. Nic jiného z vlastní zkušenosti nedoporučuji!!!
U želv pardálích používám pouze samotný kopaný písek, jsou to želvy s častými alergickými reakcemi na prach z lignocele nebo rašeliny.
Někteří chovatelé provozují chov na hrubých hoblinách, já, jelikož to není jejich přirozený materiál v přírodě, hobliny nepoužívám. Držím se přírodního prostředí želv. Hobliny se musí často měnit (hniloba), želvám se v nich špatně leze, vznikají deformace kloubů a velké množství končí s potravou v jejich trávicím traktu.
Na písek u všech druhů jsem přešel už asi před deseti lety a želvám nejvíce vyhovuje.
Taktéž jsem přešel na písek u čerstvě narozených mláďat, takže z inkubátoru jdou rovnou na kopaný písek bez jakékoli úpravy, (nakopaný z lesa nebo z pískovny).
Od té doby jsem zaznamenal mnohem lepší zatažení a hojení zbytků pupíků u všech mláďat želv (i u ještěrů).
Přebytečné občasné cáry z pupíku si přirozeně obrousí o písek a rychle se jim zatáhne a zahojí, takže žádné hobliny, ubrousky nebo jiné jim nepřirozené hlouposti. Příroda je tak nastavena tak proč to měnit.
Zbytek pupíku se jim díky pohybu v teráriu zatáhne během pár hodin (mnohem dříve než když nehybně leží v inkubátoru) jelikož aktivním pohybem vydají mnohem více energie a tím pádem daleko ryhleji spotřebují zbytky zásoby z váčku.
.....trochu jsem odbočil :-)
Pozadí:
V případě stolu ze skla je vhodné zastínit tři strany kromě přední, stačí tak vysoko aby želvy neviděly ven. Pokud želvy vidí ven z terária, často se šplhají po skle a snaží se dostat dál. Na tento účel dobře poslouží i obyčejná papírová tapeta.
Miska:
Misku použijeme takovou aby se do ní vešla celá želva a byla dostatečně mělká, aby do ní želva pohodlně vlezla a vylezla. Nepoužívejte polévané misky s hladkým kluzkým povrchem protože se to želvám klouže, případně dejte do misky ploché kamínky aby se měly při vylézání o co opřít.
Dekorace:
Používáme ploché kameny o které si želvy obrousí drápky. NEDÁVEJTE DO UBIKACE JAKÉKOLI KAMÍNKY VELIKOSTI JAKÉ BY ŽELVA MOHLA POZŘÍT!!!!
Jsou časté případy pozřených kamenů želvami, které se velmi těžce dostávají z trávícího traktu ven a v mnoha případech končí úhynem.
Kůrové dekorace které nepodlehnou plísni, klacky atd. POZOR: vysoké překážky a dekorace neumisťujeme v blízkosti výhřevné žárovky (v případě převrácené želvy na záda hrozí přehřátí). Další možnou dekorací jsou rostliny. U živých dbejme na to, aby nebyly jedovaté, u umělých na to, aby měly dostatečně pevné listy a želva je nemohla pozřít.
3) Osvětlení:Pokud není ubikace umístěna velmi blízko oken, kde by želvy mohly přijmout dostatečné množství denního světla, musí být instalována do ter. zářivka se spektrem denního světla min 6500K a výkonu dle velikosti terária.
Může být použito jak zářivkové trubice, tak i kompaktních úsporných zářivek. POZOR NE led světla, v tomto světle želvy nevidí jako lidé.
Svítíme minimálně 10 hodin denně, podle simulace ročního období.
Jako zdroj tepla, pořídíme výhřevnou reflektorovou žárovku v chovatelských potřebách, výkon zvolíme především dle velikosti ubikace, např. u rozměru 90×50 cm postačí 50W.
Teplota pod výhřevnou žárovkou (nastaví se výškou nad substrátem) by měla být kolem 35°c v jarním a podzimním období a 40÷45 v letním období. Viz, "roční období a teploty"
4) UVB zdroj:
UV záření nahrazuje sluneční svit, je nezbytné pro zdravý vývoj želv. Nejpoužívanější jsou UV výbojky, které mají tu výhodu, že dodávají želvám jak teplo tak UV záření. Nebo do menšího prostoru, pro malé želvy postačí UVB kompaktní úsporná Repti Glo 10, která se umístí nad místo největšího pohybu želv, třeba přímo vedle výhřevné žárovky nebo nad místem s potravou ale vždy max. 15 cm nad povrchem, jelikož tyto zářivky mají nejlepší účinnost kolem 10 cm. Těmito úspornými UVB zářivkami svítíme celý den.
5) Teploty:
Teplota 22 – 40°C. To znamená nejvyšší teplota pod vyhřívací lampou umístěnou na jednom konci ubikace. Od tohoto místa ke konci terária teplota potupně klesá, až na 22 °C (u evropských želv) a (25 u želv pardálích) tak aby si želva mohla vybrat teplotu dle své momentální potřeby. Noční pokles teplot až k 18°C u evropských želv, je velmi důležitý pro jejich odpočinek. U želvy uhlířské je tento pokles na 20°C, želvy pardálí pak na 22°C.
POZOR: V případě chovu želv ve skleněných teráriích, hrozí přehřátí v blízkosti oken na přímém slunci!!!!!
Želvám svítíme denním světlem celý den, t.j. podle ročního období viz.- Roční období. Takže zhruba od 6 h ráno do sedmi večer v letním období a zkracuje se doba osvitu dle simulace období.
Totéž výhřevnou žárovkou případně výbojkou, svítíme př. od 8 h ráno do 15 h odpoledne, rozhodně ne celý den!!!! Zase podle ročního období.
V noci vypneme všechna světla a topení!!!
Velmi důležité je v chovném prostoru dostatečné odvětrání a cirkulace čerstvého vzduchu s kyslíkem.!!! Což po staru často používaná uzavřená terária nesplňují,
Terárium nedoporučuji uzavřené, do rozměru 120x50 a méně, vhodný je opravdu pouze přirozeně vzdušný želví stůl.
V uzavřeném prostoru kde se topí je mnohonásobně méně kyslíku než při stejné teplotě ve volném prostranství, takže nelze si říci...želva má venku 35°C tak to může mít i v teráriu CHYBA...želvy v malých uzavřených teráriích nejvíce trpí na předčasnou únavu, oslabení imunity a vznikají zdravotní problémy.
6) Vlhkost
Vlhkost substrátu je velice důležitá hlavně u mláďat Substrát musí být minimálně z jedné třetiny terária dostatečně mokrý ale ne blátivý, želvy se na noc do něho zahrabávají. Dále vlhčíme místo pod výhřevnou žárovkou aby si mláďata při nahřívání braly i dostatek vlhkosti plastronem a nevysušili se. Denně večer kontrolujeme vlhkost a případně přikropíme substrát, substrát musí být vlhký v celé vrstvě, nestačí pouze povrch!!!
Toto platí pro většinu evropských želv kromě stepní která nemá tolik vlhkosti ráda.
Pro africké želvy ...vlhčíme a to hlavně mláďatům, místo na spaní obden a místo pod výhřevkou u čerstvých mláďat denně a později cca od půl roku věku stačí vlhčit ob den a místo na spaní třeba každý pátý den.. prolýt vodou.
Substrát pokud se pravidelně odebírá trus, vydrží celou zimu a déle.
7) Péče:
Denně měníme vodu v misce.
Denně vlhčíme substrát.
Denně krmíme, nejlépe je ráno/dopoledne než večer, protože želva pro trávení potřebuje teplo. Starou potravu vždy odstranujeme.
Želvy nekoupeme. Pokud má v teráriu přístup k vodě a dostatečnou vlhkost substrátu, není želvy potřeba koupat, pouze v případě většího, zaschlého znečištění želvy.
Do nádoby dáme několik cm vlažné vody, tak aby hladina byla na úrovni spodku hlavy.
POZOR: Nikdy nekoupeme želvu která je právě rozpálená pod lampou vložením do studené vody (hrozí infarkt) a naopak studenou želvu nevložíme do teplé vody, teplota vody musí odpovídat momentální teplotě želvy.
Nejbezpečnější forma koupání želv je, dát do prostřed ubikace větší misku s vodou (ale nízkou aby v ní nebyly želvy uvězněné), nechat ohřát hodinu na teplotu v teráriu a pak do ní želvy vkládat a případně omýt. Po očistě misku z terária odstraníme. Nenutíme násilím pokud z misky želva hned vyleze, po druhém pokusu jí necháme běžet.
8) Krmení:
Mnoho začínajících chovatelů dělá výživové chyby a želvy na to doplácí zdravím a zkrácením života.
Želvy jsou až na vyjímky výhradně býložravé.
Želvám musíme dopřát pestrou stravu v podobě čerstvých zelených bylin, pampelišky, jitrocel, jetel, trávu atd. a v zimě pak (ale jen z nouze) čínské zelí, rukolu, polníček.
Ovoce podáváme želvám velmi obezřetně jako doplňek základní stravy a to vždy až v odpoledních hodinách aby ráno měly svou běžnou zelenou stravu. Podíl ovoce nemá překročit 10% celkové krmné dávky a to max jednou v týdnu.
Citrusové ovoce nepodáváme vůbec!!!
Letní strava
- pampeliška, jitrocel a jetel, kopřivy, hluchavky, bylinky, listy malin a ostružin, listy jahodníku atd.. Želvy milují květy (akátů, ibišku, jahodníku atd..)
Vyhýbáme se rostlinám, které obsahují kyselinu šťavelovou, například šťovík, rdesno atd.. nevhodné jsou i rajčata která podporují rozklad vápníku.
Ziní strava
V ČR jsou poslední roky zimy takové že se dá želva uživit stále na pampeliškových listech, jitroceli a jeteli, tyto byliny mepřemrzají a dají se najít snadno celou zimu.
Myslete na to že želva jako býložravec má výživu jen ze zeleného a (vyháněná) zelenina kterou běžně dostnete v supermarketu jim tuto výživu neposkytne.!!!
Správnou zeleninu vybíráme podle toho, jaký má v sobě poměr vápníku a fosforu Ca/P. tento poměr musí být vždy ve prospěch vápníku, a to minimálně 2/1. Poměr opačný želvu odvápňuje. Způsobuje měknutí krunýře a ztrátu kondice!
V ubikaci by také neměly chybět jemně drcené skořápky, což je pro želvy doplňkový zdroj vápníku.
krmení v zimě (od nejvhodnější varianty)
1) Čínské zelí
2) Rukola
3) Čekanka
4) Římský salát
5) Polníček
Želva pardálí – navíc nastříhané jemné seno - nejlépe vlastní produkce.
V zimním období potravu sypeme jemně mletými skořápkamy slepičích vajec, pomocí třeba cukřenky.
9) Vitamíny a minerály
Želvy mají díky tvorbě krunýře opravdu velkou spotřebu vápníku, což nesmíme zanedbat zejména u mláďat a u březích samic.
Zajistíme, aby želvy měly neustálý přístup k minerálům, miska s mletými vaječnými skořápkami.
Želvám, které jsou celoročně v doma a nemají přístup na slunce, musí být zajištěn přísun vitamínu D3 formou umělého UVB záření speciální lampou.
Pokud budete krmit želvu převážně výše jmenovanou stravou, žádné další vitamíny ani vitamínové doplňky želva rozhodně nepotřebuje! Vše potřebné si vezme ze zelené potravy v dostačujícím množství.
10) Venkovní výběh
Pro želvy nejlepší a přirozený. Působí na ně sluneční záření a mají zde velmi vhodnou stravu a necítí se jako v zajetí..
Zařízení výběhu:
Vhodné umístění - vyhneme se místům s jedovatými rostlinami, s neomezeným přístupem k ovoci, preferujeme slunné místo s možností ukrýt se ve stínu.
Hloubka a výška ohrady - želva se umí podhrabat i přelézt, doporučuji min. 10cm do země a 30cm nad zem, případně zabezpečit vrch ohrady , před psy a to hlavně u mláďat.
Část výběhu musí být vždy zastíněná (platí to co v teráriu – zachování teplotních rozdílů) vhodné je vysázet výběh nejedovatými rostlinami a keři, pod kterými se udrží vlhko a chlad. Ideální např. hosta, kterou s úspěchem používám, v horkých letních dnech poskytuje želvám pod svými hustými listy potřebný stín a vlhkost. Také želvám chutná. Dále je vhodný ibišek, ze kterého mají rády květy.
Ve výbězích mám i tůje, které jsou sice jedovaté, ale moje želvy si jich nevšímají.Dále zařídíme výběh nějakými přírodními úkryty - kameny, dutými pařezy, případně umělými jeskyňkami, kde se želvy schovají před sluncem a některé zde rády nocují.
Vybudováním přiměřených překážek a kopečků, zvídavým želvám zpestříme a přiblížíme život v přírodě.Miska s vodou by měla být ve velkém výběhu na několika místech, velká a mělká na pití a na koupání.
I venku nezapomeňte na sepiovou kost a misku s drcenými skořápkami.
Boudy:
Boudu vysteleme kyprým a vlhkým substrátem, před začátkem zimy přidáme slámu. Želvy v ní budou nocovat, ale také se zde ukryjí v letních vedrech před ostrým sluncem.
- Boudu můžeme mít pouze letní, tj. nezateplenou vyrobenou ze dřeva nebo přírodních materiálů (kameny, duté klády a pod).
Příklad přírodní částečně zateplené boudy je několik betonových tvárnic u sebe, zasypaných zeminou a obložených kamením, čímž vznikne jakýsi přírodní bunkr, který vysteleme substrátem nebo písčitou hlínou. Nevýhodou této boudy je špatný přístup do vnitřku.
- Další alternativou je zateplená bouda ze dřeva nebo tvárnic, příp. z cihel, s polystyrenovou mezistěnou. V takové boudě pak želvy můžou zůstat venku až do doby, kdy teploty padají k 0°C a denní nevystoupí nad 10°C, pak se želvy rovnou přemisťují do zimoviště.
- A poslední alternativou je bouda celoroční, zateplená a temperovaná pomocí termostatického řízení topného kabelu umístěného na stropě boudy. V takovýchto boudách želvy mám celý rok. Samy se v nich na podzim zazimují a na jaře probouzí.
Bouda by vždy měla mít snadný přístup dovnitř (např. otvírací střechou), je to nutné pro kontrolu želv a snadnou údržbu.
