chov suchozemských želv

Želví trus a moč

Zvláštní téma.... které má ale v případě chovatele důležité opodstatnění.

Už podle stavu trusu - stejně jako u všech živých tvorů - můžeme posoudit zdravotní stav želvy.

Želvy vylučují společným orgánem (kloakou) jak trus, tak i moč a navíc kloakovou vodu.

Moč želvy je bílá, různě husté konzistence, vypadá jako vápno. Velmi důležité je, aby želva měla dostatek vláhy a přístup k vodě.

Při špatném chovu a nedostatečném zavodnění želvy se usazují močové soli ve formě krystalků v ledvinách a jiných orgánech.

Trus je závislý na stravě želvy.

Každá podstatná změna stravy se projeví v konzistenci a barvě trusu, např. po podání ovoce může mít želva až průjem.

V trusu „žravé“ želvy mohou být nestrávené kousky potravy, ale běžné jsou i kamínky písku, kterými si želvy čistí trávící systém.

Želvy chované ve venkovním výběhu mívají zpravidla hustý a tmavý trus, naproti tomu želvy chované v teráriu, živené pouze zelím, mívají trus řidší a světlejší.

Obojí je ale v pořádku.

Trus ale nesmí obsahovat kousky krve, zpěněnou tekutinu nebo hleny. Hodně řídký až vodnatý trus trvající déle než tři dny značí nějaký problém a ten je potřeba řešit.

Želvy vylučují také přebytečnou vodu kloakou, udržují si tím potřebné zavodnění organismu. Vodu z kloaky vypustí také jako obranný mechanismus při manipulaci. Tak že když se zděsíte že Vás želva počůrala,  jedná jen o neškodnou vodu bez zápachu.

Příklad hromadného vyloučení všech tří složek je na prvním obrázku. (velká želva)

.