Želva pardálí (Stigmochelys pardalis)
 |
Geochelone pardalis
Výskyt: Jižní a východní Afrika: Súdán, Etiopie, Somálsko, Tanzanie, Zambie, Malawi, JAR.
Hmotnost: 18 kg, výjimečně až 35 kg
Velikost: 30 - 50 cm
Charakteristika:
Želva pardálí je po želvě ostruhaté druhá největší suchozemská želva žijící v Africe. Zbarvení je žluté až světle hnědé s nepravidelnými tmavě hnědými až černými skvrnami, plastron je jednotně žlutý. Vyskytují se ve dvou poddruzích, Geochelone pardalis pardalis s výskytem v jihozápadní Africe a v Kapsku a Geochelone pardalis babcocki s výskytem od jižního Sudánu přes jihovýchodní Afriku až po jižní Namibii a Kapsko.
Prostředí a stanoviště:
Obývá suché písčité polopouště a savany s řídkým porostem.
Způsob života:
Typická želva suchých písčitých polopouští a savan.
V suchých obdobích putují za potravou do velkých vzdáleností. Živí se nejrůznějšími bylinami v přírodě se spokojí se suchou trávou a sukulenty, které jsou v suchých oblastech dobrým zdrojem vody.
Jen velmi zřídka tam potká sladké šťavnaté ovoce nebo snad krásně zelenou pampelišku, ale v našich podmínkách to nejde moc dobře zařídit.
Jídelníček těchto želv možná vypadá chudě a nepestře, ale věřte mi, že to má svůj důvod.
Potrava v zajetí se musí udržovat na dietní úrovni, musíme si uvědomit že jejich trávící soustava je uzpůsobená spíše na suché a polosuché traviny a porosty. Při stálém přísunu čerstvé stravy dochází u těchto želv velmi rychle k pyramidování krunýře díky rychlému růstu.
Přes teplé období je nejlepší nechat želvy pást se venku a přes zimu zkrmujeme čínské zelí smíchané se senem na drobno nastříhaným.
Rozmnožování:
Délka inkubace: 80 ÷ 180 dní v umělých podmínkách
Samci spolu v době rozmnožování zápasí. Samice kladou dvě až pět snůšek za sezónu, z nichž každá obsahuje 4 - 10 vajíček. Vejce jsou kulatá s vápenitou skořápkou. V závislosti na teplotě a počasí trvá jejich inkubace v přírodě 8 až 12 měsíců. Za tu dobu půda nad vajíčky někdy tak ztvrdne, že malé želvičky musí po vylíhnutí čekat, dokud ji nerozmočí déšť.
Ochrana druhu:
V současné době není zařazena na seznam ohrožených druhů.
Chov želvy pardálí:
Chov této želvy je poněkud náročnější a to hlavně na energie v zimních a studených měsících. Pro pár dospělých chovaných želv by měl být min. vnitřní výběh 1,5m x 2m a venkovní alespoň 20m2. Potřebuje velkou, sušší ubikaci. Vyžadují vysoké teploty (25 až 30C) a pod zdrojem 45°c, noční teploty v simulaci léta kolem 23°C, vysokou vrstvu substrátu k hrabání (nejvhodnější je samotný kopaný písek nebo písčitá zemina). Substrát spíše suchý, pouze s místem na spaní mírně navlhčeným (hlavně u mláďat), těm vlhčit denně i místo pod výhřevkou, pardálky nesnáší dobře trvale vlhký vzduch, takže maximálně větrat. Venkovní chov je možný jen v teplých měsících od června do září. Noční teploty ve venkovní ubikaci by neměly klesat pod 18°C, což při našem proměnlivém počasí znamená zařídit temperovanou boudu s termostatickým řízením a udržovat minimum na 18°C, hlavně začátkem a koncem léta kdy jsou noci teplotně nevyzpytatelné. Želvy krásně vyjídají trávu jako sekačky. Každopádně se na zahrádce velice krásně vyjímají, hlavně v dospělosti, oproti např. želvě zelenavé která se v trávě ztratí. Sám mám tyto želvy velice rád.
Závěrem lze říci že pokud želvě pardálí dokážeme poskytnout v zimním období dostatek prostoru, tepla a světla, jsou to pro chov bezproblémové želvy.
Tyto želvy nezimují..
Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz